Děti v koupeli.

Vyrostlo jich co máku na souvrati

a umourány jsou až pán Bůh brání!

– až otec přijde z díla po klekání,

chce matka s andílky ho uvítati.

I jsou v té vaně jako kapři zlatí –

až cely unaví se od šplíchání:

– a vlasy zrosené, jak pažit ranní,

tu andílkové stojí košilatí.

A slunce vpadá proudem ze zahrádky,

kde na kvetoucí jabloň pousmívá

se nejmladší; – květ po květu naň splývá.

A v oku zamyšlené mladé matky,

jak hledí tam, se tolik štěstí zračí! –

A v sazích popelí se košiláči.