DĚTI

Kdesi tam na jihu v Podlesí

vadnuly nemocné jedle v horkém parnu

pod bezmračnými nebesy.

Šuměly tiše, jen závan když větru se zdvih',

zahouklo horou v těžkém, mrtvolném pádu,

v jejích vršcích schnul a zachvíval se a vzdych

z dálky ten po kopcích úzkostný, zanášený stén

padajících bratří jedlí.

Smutněji bylo ještě slunce po západu,

tmít se začínalo a záhy umřel den.

A tu z houštiny sršatí dřevorubci

kolem šli domů, na kámen ztvrdlí a na dřevo zhnědlí,

jen těžce, podklesavě šli

v šeřící se podvečer.

Hadrníčkové špinaví, nazí zpola

křepčili kolem nich koldokola,

drobounké děti jich synů a jich dcer.

Dřevorubci staří, shrbení, zvetšelí,

do sta let málo se scházet jim zdálo,

ale šli přece rádi, ne smutni, ne veselí,

klubko drobných dětí je provázelo.

S ramen jim od šíjí visely, s náručí

vedle seker a dlouhých tyčí a háků,

běžely před nimi, vzadu se ztrácely

vnoučata, děti cupitající.

Urodilo se jich jako máku.

Bylo jich stále víc a víc.

Houby a jahody, maliny s jetýlky,

březové píšťalky, z trávy bublavé dudy

voněly z nich a přesličky, šťovíky,

bříška měly jak sudy,

oči jim hořely světýlky,

v tlustých tvářích měly dolíky

a tak se zdálo, že sýc je jejich strýc.

Později často, když jsem více

všim' si utrápené líce

mnohých sestaraných lidí,

v malých kobkách, dny a roky,

kde zrak trpět, stárnout vidí,

a kam nezabloudí skoky

dítěte a jeho smíchy,

vzpomněl jsem si na den tichý,

kolem dřevorubců děti

když jsem viděl dováděti.

Potom, když jsem v městě vídal

smutný něčí osud lidský

a jak síly zápas jídal,

jásot dětí slech jsem vždycky.

Zřel jsem obličeje v roušky tónu bílém

a jak slonovou kost shnědlé nad svým dílem,

zřel jsem upírat se v dálky smutné oči,

sluch jsem bystřit cítil někoho, kdo čeká,

zavřenou síň zřel, kam dítě sotva vkročí,

kde se stárne jen, a kde se člověk leká,

Munkáče a Špilberku a Kartouz hrůzy

cítil jsem jak poušť a v písku chůzi,

obličeje na kost zšedlé, odloučením

zpráhlá srdce, osamělá umučením.

Ani zatikání slůvka z dětských retů,

ani zdání, křídlo že se zdvihne k letu!