DĚTI.

Na mladé trávě husy pasou děti,

jich výskok divý s křikem vzduchem letí;

tu hlouček v smíchu míčem v čety hází,

tam chlapec hůl si hladkou hledá v mlází,

v běhu se jedni předstihují zručně,

opodál jiný bičem praská hlučně,

tam knihou dva se octli v čarném kraji,

a husy v bujné sny jim štěbetají;

vzduch rozhřátý sved’ mnohé do rybníka,

hlaď hlukem vlní se, a voda stříká. –

Žebračka shrblá po hrázi se plazí,

hned v povel střelou všichni vzhůru nazí,

chléb černý z děravé jí berou nůše.

Ona se dívá, zvolna dál jde hluše,

jen chvilkou šeptne: „Nechte již mě, drazí;“

a na to hodný blátem za ní hází –

až zajíce kdos uzří oka vzpláním,

nechají ženy, s křikem běží za ním.