Dětinský věk.

Kde jste zlaté, šťastné časy

Skotačivé mladosti?

Zpěvy, hrý a sladké hlasy

Nezkalené radosti,

Když jsme v ozdobeném máji

Zalívali květiny,

A neb v utěšeném háji

Zbírávali maliny?

Nastojte! co líté řeky

Voda, zmizel zlatý čas,

Přejdou plesy, projdou věky,

K nám se nenavrátí zas.

Starost místo radování

Plodí bídy tepoucý,

V čisté tře se milování

Vášeň Vezuv horoucý.

K blesku věčnosti se dere

Sýly lvové vědomí,

Na srdcy rak vřelcům žere

Vybouřené svědomí.

Ach! jak jináč s námi bylo

V štěbetavé mladosti,

Svědomí kde nebouřilo,

Nedráždily žádosti.

Život v radostech nám plynul

Krásný jako jarní den;

Jak jen růžový máj kynul,

Každý letěl z domu ven.

Živé lesy, hory, pole,

Prokvětané zahrady

Hravým dítkám v celém kole

Otvíraly poklady.

Nebe bez mraku se smálo

Na mladice milostné,

V lesých mládkům k vůli hrálo

Ptactvo písně radostné.

Pro ně nesly pracovité

Lahodný med včeličky,

Pro ně stromky trnovité

Vykládaly růžičky.

Voda čistá jak sklo zvala

Švarnou mládež k lovení,

Švižná rybka jim se dala

Chytit v ouzkém brdlení.

Již je louky červenavé,

Již bez vábil stínícý,

Brzy stráně zelenavé,

Pole zlato rodícý.

Kam se vrhli, plésávali

Požehnancy hojností,

Horem dolem skákávali

Jako šipky bujností.

Najednou se ozbrojili

Vzdorujícý jonácy,

V pláni na se udeřili

Jako statní vojácy;

V bubny tloukli, hřměli zbraní

Pějíc písně strašlivé,

Zas se nabaživše hraní

Vojny zlé a škodlivé.

Z bitvy pospíchali domů

Hospodáři bedliví,

Mžikem nasázeli stromů

Zahradnícy horliví.

Chaloupka tu stála s klestu,

Pole jak krok veliké;

Ženich chystal pro nevěstu

Milou hračky všeliké.

Milek letěl hledat ženky

Čisté mezy mladice;

Chcešli mne? se poptal Lenky,

Pospěš do mé štěpnice!

Krásná dívka poskočila,

Chcy tě! řekla vesele,

Do štěpnice pospíšila

Vedouc svého ctitele.

Pole bujného muž hledí

Jako oka milého,

Pilná ženka doma sedí

Šetříc statku skrovného.

Práce v ručičkách jí hraje,

Kvítí rychle vykvetá,

Zelí, než se nadá, zraje,

Hrách se v tyčkách propletá.

Potěšením poskakuje,

Mužli s pole přicházý,

Miláčkovi ukazuje,

Jak len pěkně vycházý.

Jak se pyšní na zahradě

V lůně květin růžička,

Ovoce strom nese v sadě,

Zlatá kvete pšenička.

V tom je z města bohatého

Navštěvují přátelé,

Ženka lahůdek a všeho

Hojnost snáší vesele.

Vytržením ani neví,

Co má dáti pro hosti;

Tu se těší, tu sy jeví

Srdce svého radosti.

Při tom zvuku dítky vidí,

Že sy motejl na květ sedl,

Konec plesů; z mladých lidí

Každý se co zbrklý zvedl.

Na domácnost zapomíná,

Na ženu y na pole,

Jak chrt po broučku se spíná

Rozpálené pachole.

Počkej, křičí s radováním,

Mám tě, pěkný ptáčku, mám!

Ach! zas volá s bědováním,

Podvodníku ujels nám!

Rychlý motejl polem letí

Do hluboké krajiny,

Za ním běží krása dětí

Přes hory a doliny;

Již se vracý zahrávaje

Jimi, y se tratí zas.

Takto námi štěstí hraje,

Krade mužům drahý čas.

Štěstím spitý sobě slaví

V mysli okouzlený svět;

Jak se snáře štěstí zbaví

Lijíc v radovánky jed,

Tuť jest pláče, stěžování,

Že ho štěstí zradilo,

Co mu před tím počínání

Každé volně sladilo.

Dítky jináč nakládají

Uštipačným neštěstím,

Za motejlem běhávají

Vodou, trním, rozcestím.

Pták jim ulítl; což jest s toho?

Chvilkou želí svodného,

Pak se hlučně ženou mnoho

Kvítí trhat pěkného.

Kytky váží, vijí v věnce

Modrooké květinky,

Na panny a na mládence

Hrají svorné dětinky.

Požívajíť veselosti

Při společném plésání,

Kolem skákat do výsosti

Jarní věk jim nebrání.

Co jim radost živá radí,

Činí čistá srdéčka,

Vyražení sobě sladí

Zpěvem hoch y dívečka.

Žádná syvá starost hlavy

Milým duším nemate,

Nemoří jich hrdé stavy,

Ani statky bohaté.

S chudým boháč stejně hrává,

Jedno srdce ty a ty,

Aniž se kdy pro dým prává,

Všickni jsou sy knížaty.

O kdes, zlatý šťastný čase

Skotačivé mladosti?

Navrať k nám se s nebe zase

V spolku jasné moudrosti!