Dětská hra.

Slyš, s pannou rozpráví, tvář jako planý mák,

jak matka někdy s ní, tak s loutkou svou se baví:

„Pst! Ať tě skonejším, ty malá, dadej! tak!“

A než ji klade spat, i podušku ji spraví.

„No, pěkně hajinkej a spinkej! Dobrou noc!“

A rovná peřinky a kutí po pokoji –

„Chci ještě něco šít, mám práce moc a moc

a nevím, co dřív vzít a kde mi hlava stojí.“

A rovná to a to a klade tam a sem,

hned jak by šila co, hned pannu zase líbá,

až sama líbána snů bílým andělem

skráň zlatem vroubenou níž na srdéčko shýbá.

Ó dítě předrahé, jak rád bych znal tu říš,

již v útlém nitru tvém Bůh jako slunce nítí,

za jediný ten sen, jejž o svých hračkách sníš,

své všecky písně dám a veškero své žití!