Dětské oči.

By Adolf Heyduk

Den se krátí, smutí luh i snětí,

chudobky sní trávě u příkopu.

Jaro prchlo. Jenom v očích dětí

vidím usměvavou jeho stopu.

Zlatá stopo jara usměvavá,

proč tak záhy pro mne zanikla jsi?

Den se krátí. Chudobiček hlava

kloní se – snad útěží mé řasy.