DĚTSKÉ SNY. (III.)

Do oken šedé můry bijí

a z kamen plamen šlehá ven,

cos šeptá si Puk s Titanií,

od stropu stíny jdou, se síjí

do oken.

Svět proměnil se v poesii,

v ráj jizba, a to všecko jen,

že víčka děcka snové kryjí.

Jdou po špičkách, se honí, míjí,

a každý z nich jest vyzlacen

tou láskou matky, jež se zpíjí,

sny budoucna – Pst, můry bijí

do oken.