Dětské sonety. (1.)

V ty drobné řady vaše spěchám rád:

v mé srdce hořem teskným rozervané

s těch oček vašich sladká záře kane,

ó, buďte pozdraveny nastokrát!

Váš úsměv, který po rtech oblétat

a v tváři hořet nachem růže plané

ni v stínu starostí vám neustane,

mně z nitra plaší trud i smutku chlad.

Jsem šťasten s vámi – ač sám štěstím chudý

a plný hořkosti a všední nudy,

snů mládí, ideálů skoro prost:

co léta hledal jsem vždy marně v žití,

teď aspoň srdce nalezlo a cítí,

mé dítky, u vás: lásku, upřímnost.