DĚTSTVÍ.

Úsměvy matky a otecko přísný,

s rozenci hry a s kamarády,

chatrče, škola a kostel – ty spády

na návsi, v hoře, kde pásával klisny,

ty květné louky a život neúlisný,

však sladký a plný smíchu i vády,

ty děti veské, jež měly ho rády,

v tom žil jsi už tehda tajnými sny.

Měl ptáky rád a mráčků bílé pěny

a duše v slabém těle křídly bila,

když k hvězdám vzlét zrak jeho zanícený.

A vrchol Bradla tiše, vážně hleděl,

v hruď mladou z něho proudila se síla...

Že shledají se někdy, vrch ten věděl.