DEUS LO VOLT!

Jak hrom když duní z dálných horizontů,

jak sopka když se chystá do revolt,

tak v duši mou dnes hřímá od Clermontu:

Deus lo volt! Deus lo volt!

Z úst bojce, kněze, mudrce hlas ze srdce a do srdce

hřmí: Bůh to žádá! Bůh to chce!! –

A touha zářivá po cizích obzorech,

a žízeň palčivá po dálných prostorech,

a prosba udatná, potupné jarmo shodit,

a hrozba nezvratná, hrob svatý vysvobodit,

a opojený sen: na minaretů výš

zasadit v slávy den triumfující kříž,

zřít Sion navrácený a v krvi Saraceny,

ve vlnách Jordánu mít duši zkoupánu,

přeletnout planiny, ocean probřísti,

vrátit se v otčiny v zlatě a kořisti –

anebo padnout tam, vzletěti k výsotám,

kde Saraceny nezvrácený, září věčna chrám...

Duch svatý vane – kdo mu velí odkud, kam?

A na jeho křídlech, jak ptáci když letí v jih,

jsou neseny davy do krajů posvátných.

Má duše z plání ledu a zimy letí za nimi a s nimi.