Děva v zoufání.

By Jan Jindřich Marek

Sličná děva na vršíčku

Tíše seděla,

Slzu v oku, na vesničku,

Na vesničku

Dolů hleděla.

Truchlivě na loutnu hrála,

Smutně pěla k ní;

Zaplakala, ráda lkala;

A když lkala,

Bylo volno jí.

V temné její naříkání,

V bolné kvílení

Mísilo se větrů vání,

Tiché vání

V věrném spojení.

A když za les slunce jasné

Cestu skončilo,

Zněla píseň její hlasně,

Zněla hlasně – –

Víc jí nebylo.