DĚVČÁTKO našlo potkana

DĚVČÁTKO našlo potkana

za stodolou,

srst byla z něho zedrána

a dítě se ho ujalo,

do rukou vzalo, zpívalo:

hajej, hajej, hou, hou!

Děvčátku oči zářily

nad zdechlinou,

blažeností se třpytily

a jako úsměv v samotách

stříbrné písně hlas se táh’:

hajej, hajej, hou, hou!

Potkane, scíplý potkane,

ty’s už jen hnůj,

mor jenom z tebe povstane,

a přece kdybych světem vlád’,

do srdce by mi smutek pad’

pro divný osud tvůj!