Děvčátko z parku.

O upomínky mládí, blahý věku,

co pocitů se v mém vždy srdci vzruší,

když v park já vejdu, a hned děti tuší,

že dnes zas něco mlsek nesu v kapse –

co v každé tváři vděku!

A zvláště ty, má čarodějko malá,

jsi v srdci svaté city rozechvěla,

když kolem krku něžně jsi mne vzala

a rtíčky svými mých rtů dotekla se –

já omámen byl zcela:

A zdálo se mi, jak bych otce zočil

a drahou matku, přátel milé kruhy,

jak v šťastné doby zpět bych opět vkročil.

A poznal jsem, že celé štěstí, jmění

i život v nejpestřejších barvách duhy

se skrývá, dítě, ve tvém políbení! –