DĚVČÁTKU, KTERÉ VYSTOUPILO ZE ŠKOLY.

S Bohem, školo! Do kořán

světa lán!

Mladé srdce touhou buší,

květy tuší,

samé květy, vonný vzduch,

křídla rostou mladé duši:

svět, toť jeden květný luh! –

Ó ne! Ó ne! Jaký klam!

Park je tam!

Umělý park, přistříhaný,

ohražený na vše strany.

Pěšinou jen chodit smíš,

běda, jestli překročíš!

Přísně se zde zapovídá

květy trhat, hajný hlídá,

a kam hlédneš, neblahá

všude visí výstraha:

Máš-li křídla, shoď je, shoď,

nelítej a slušně choď!