Děvče u potoka.

S srdcem zarmouceným sedím

Tu u potoka,

Hledíc, kterak jeho malá

Vlna utíká.

Pořád dále, dál a dále

Pryč uplynuje,

Až se v javorovém houští

Oku ztracuje!

Obraze mého neštěstí,

Pozdraven budiž!

Ty, ach, raněného srdce

Bolesti budíš;

Neb jak stříbrná tvá vlna

Pryč uplynuje,

Tak můj nevěrný ode mne

Se odlučuje!

Pořád dále, dál a dále

Se odtahuje,

A již na věky se mému

Oku ztracuje.

S Pánem Bohem! vždyť na světě

Všecko pomine,

A můj zármutek jak vlna

Zvolna uplyne!