Devisa

Teď pádí tep a život ochabuje.

Už nevzlétneš. Sám soběs přítěží.

Zrak vyhaslý a mozek v olovu je –

to pokud vítr do mlh nezaduje:

jen poraněno, srdce vítězí.

Když raněno, ty cítíš to jak vinu

a v koutku výčitkou tvé hoře zní.

Leč v žilách, když se rozlil pohár blínu,

proč klesat v prach, proč kát se ze zločinů?

Jen poraněno, srdce vítězí.

Je raněno. A rána jeho pálí

a v syčící je vkuto řetězy.

Tvé tělo v močálech však omdlévá-li,

ten jeden triumf bohové ti dali:

jen poraněno, srdce vítězí!