Dí Rouseau: Ducha boudoir vzdělaného

Dí Rouseau: Ducha boudoir vzdělaného

je sbírky nad králů; plán Gai ves

jest kabinetem v studium a žas z všeho

a zvědy jeho terč v shon a vzruch v mez.

Pohledů žijte krásné colority;

vracej se z pouti pólu, k aquisici

obdoba, k moderní to exposici.

Co dráhou žítí byl bys jinak, v sytý

jsi oplývání mih, přepychu v spití.

Vše žehnáno, co ducha, genia k cíli

vede a kyne v pól a břeh mu v píli,

vše dokonalost dovrší, vzdá zralost,

specima v obraz kého v neskonalost

či genru. Motivuje účel odbornosti

jen holé podnik, podnět splendidnosti

žně v soubor celé a v vrch horlivosti?

Čím philosophický pozorovatel?! Zdání

ké jeho, soud a odhad, muže jistí

a věští jenž: Zřít, myslit, jest jen jedno,

ač názor pozornost žďá, v skráni

jež přerušuje tuhé přemítání.

Bys přehlíd, přišel’s, ne bys pozoroval;

toť pohyblivost tvá, zbyl chaotický

by dojem z látky roztříděné vždycky,

zda přesně zříš, zda účin studia v bědno

tvůj nerozplývá, pouta spojitostí

zda v vývoj, decadenci v všem v střet v dosti

stiháš, ať laik bloudí víc než věcňák. Více

má obtíží než výhod exposice

módní, víc klade nároků. Přec zříme

ji rádi tak, v labyrinth pospíšíme

její, ať přeplnil jej, kdo jej arangoval.

Leč pozoruj lid, komédii znáti

jest pozorovat ji a obhlédati,

zor, sluch jí věnovat, v napjetí vzdáti.

Směř deset škol a methodismus sám

obnažíš, jeho nerv a dno, ký klam.

Zřel’s typy stilů, pochopil’s, zřel všecky,

nemusíš v Japan, Evropana znal

bys, touristiky otec dí jak v dál.

Bys nemoh článek proniknout, v hled děcký

povšechný, přec v Psyché svřel’s v pych ideál,

v resumé moudrosti, form, směrů. Zříš

manur a zásad, nauk principů tíž,

Ieč krásu, zásadu bys poznal, stih’, ať bdíš

pro jiskru rozžhnutí, labyrinth celý

zda Mína musíš obemknouti skvělý,

projíti Gai cíp ves, pól bys znal,

klín a plán její? Milejší ti mapa,

edice náučná. Jsi Alcid, skonější

tě Baedeckr, jenž v zvědu milejší

ti studium. Tak kramář s drahokamy

Chardin, ač cesty, Plato, konal dálné,

přec mimo zboží neměl tuchy valné

a vědomosti regiony z pouti.

Nechť sentence u laika se shroutí,

z širého návštěvníka davu, chápá

Sainy či Vltavy v břeh, táž v věk tlapa

to seriösnosti, umu živelnosti,

v pól odbornosti jedné panorama.

Co mníme? Labyrinth jest pro Jacoba

jak pro Petra, liberálnost zda oba

podniku zliší hrubě čirá, Joba,

Ullyssa vítá stejně, Sisypha či Ira.

Nestrannost u aquisice čirá

jest democratická, jak exposicí

u našich rázu dle, povahy všech.

Host vítán ves jak v zlatý věk v dům v spěch,

a mravný element v tom přísný, bdící,

vždy slávskou v dost, naší je aquisicí.

Tož slaď vás v důvěru, v vznět v sluch, hruď vpluj,

v střet hymnů dvé: „Hej Slované“ a „Kde domov můj?“