DIALOG IV. (Hodie.)

A efeb zpívá: Harfy duše mé

o božství tvém, a duše kythary

hymnus ti nekonečný budou pět..

Jsi v nekonečnech skryta čistotou,

jíž veršem jen můž’ duše blížit se..

O –!!

A žena nervosně: Teď harf nech svých..

Ten pathos tvůj může vzbudit jen smích..

Těch čistot nech a duše cymbálů..

Víš, nemám ráda mnoho obalů.

Jeť fádní to, cos o ctnosti chtěl pět,

chci trochu tělem tvým se opíjet – –

Jsi naivní –! Zda chceš být cílem mým,

zde zlato, prosím, a buď smyslným –!