DIALOG IV. (Quondam.)

By Karel Hugo Hilar

A snila žena: V klenbách porfyrných

mé duše, božský, sni mým svatým snem,

a o azurech zpívej zraků mých

a se mnou vzlétej v křídlech ideí..

A mými zpěvy kolébat se dej

a uspat platonikou lásky mé!

Tak oba budem snít o věčnosti,

rozkoších psychických a abstraktních – –

Leč řekl muž: Já nežádám si tvojí duše porfýrů,

ni azuru a topasů tvé platoniky blouznivé..

Fi! Tvoje duše! Komické! Toť abstrakt; Tvé chci tělo mít!! – – –

Zde zlato mé, víc neváhej a mnou již dej se uchvátit – –!!