DIALOG KRKAVCŮ.

Táhli dva krkavci s pole hrůz a děsu,

s kořistí svou v zobáku zamířili k lesu.

Tam, když pokrm pozřeli, krákorat se jali.

Mohlo by se uhodnout, co si povídali.

Pěkně jsem si pochutnal na vojenském těle!

Já jsem sobě vykloval oko velitele!

Doba hladu byla zlá, úmorná a smutná!

Teď už víme oba, jak člověčina chutná!

Přitáhli sem, bili se, sami nám se dali.

Lidé z lidí potravy pro nás nadělali!