Dialog.

Já jsem zhouba vírná;

rostu do nesmírna!

Já za minutu množství mrtvol kladu;

jsem matkou bídy, zoufání a hladu –

Kdo záhubou a hrůzami mne předčí?

Já! Syn tvůj! Tebe větší!

Kde tys již klesla mdlobou v koncích boje,

tam vstává teprv mladá síla moje!

Tys hřměla děly široce a dlouze,

já usmrcuji množství dechem pouze;

tys bila muže jen; já kácím šmahem

i ženy s dětmi za domácím prahem,

jsem nejhroznější hrůzy sbor –

já – mor!