DIALOGY.

Dnes myslím si, jsa v duchu, slečno, u Vás,

co ve světě už bylo sladkých řečí,

v nichž mnohý navždy srdcem uváz'

a duší chyt se v růžové té leči.

A přece v žití na vše sladké chvíle,

kde hovor kypí jako pohár vína,

dnes rozkoší a zítra mukou šíle,

na slova všecka člověk zapomíná,

i na ta, kam svou celou duši vkládá,

i na ta, která vyzněla jen plano,

– jen ví, když ptal se, zda-li má jej ráda,

zda řekla „ne“ či zašeptala „ano“.