DIE HELDEN IM HINTERLANDE.

– jo jo... Co dělat?... Tak už je to. –

– Eh, což!... Jen když je člověk zdráv! –

– Já neviděl vás celé leto –

– A od syna což? žádných zpráv? –

– Psal ondy, ale celkem pranic –

– A doma všecko zdrávo, že? –

– No, ženě bývá nějak nanic –

– I vida, vida! Hehehe! –

– No, vy hned... nervy jsou to jen tu...

vždyť máme leta... – – Čtveráku,

vy víte, v starém testamentu,

kdy Sára, tento, k Isáku? –

– Ne... do opravdy... – – Jak jdou kšefty?–

– To víte... válka... A jak vám? –

– Továrna stojí... Kousám nehty...

Milion v pekle... přísahám –

– Jo jo... – – – Ba ba – – No nějak bylo

a nějak bude – – Tak to jest. –

– A Fuchse to už převalilo –

– Co povídáte? – – Na mou čest –

– No Fuchse!? – – Inu, každý to má,

já říkám: Já to nezměním. –

– Má řeč to. – – Seď si každý doma

a pozor se svým míněním. –

– Ba, čas je zlý. – – A člověk neví –

– Ba, nikdy neví, co a jak –

– A konečně jsme tu jak plevy –

– A foukne vítr... ba, že tak –

– Tak Fuchs už... inu, vida... vida –

– Znám strýce jeho... hodný muž –

– I na nejlepší padne bída –

– A člověk holý je jak nůž –

– Ba ba... a nemyslete o mně...

s tou ženou jako... – – Na, na, vy! –

– A na shledanou! Těšilo mě! –

– Má úcta! Doma pozdravy! –