Dies irae...

Den hněvu, hrůzy, jak jej David věstí,

se k světu schýlí, a jako dno moře

svět přiklopí a zvrátí v divé hoře

všech matek a všech dětí smavé štěstí.

Pak Krista uzříme zas k nám se nésti.

On usadí se na Golgotě hoře,

rod lidský kolem temný prales tvoře

se tlačí, v hrůze hlodaje své pěsti.

Roj přísných andělů tu v tuby vřiskne,

zlí světci sstoupí zatracence hledat,

a matka děti k svému srdci stiskne...

Leč náhle Krista zřím se s trůnu zvedat,

smích sladký, rajský na tváři mu stojí.

„Vás všecky já si koupil krví svojí!“