DÍKŮVZDÁNÍ

Chtěl jsem ti přinésti protěž.

Vracím se mdlý a zdrán.

Pohlaď mne. Pomiluj. Potěš.

Nebude hoře ni ran.

Podej mi bílou a malou

ruku a rámě a ret.

Nad vodou, lesem a skalou

na srázu roste květ,

na nízkém rozsypán stvolu,

jak loni napadlý sníh.

Půjdem oba dva spolu

hledat ho po stráních.

Cesta jde po úbočí.

Závrať tě pojímá?

Můžeš mít zavřené oči –

Přec vím, že veden jsem já.

Nech oči jen přimhouřeny.

Elfi nad tebou bdí.

Dali ti něhu ženy

a lehkost kamzičí,

blaženou nálezkyní

zvolili družku svou.

Je dobré, co ruce tvé činí.

Květ bílý snad přinesou.

Však dojdeš-li k němu, není

to zásluha má ni tvá.

Najdou ho vyvolení.

Dojde, kdo víru má.

Co duch ti do rukou vloží,

vem darem, ne za objev.

Co najdeš, je z milosti boží:

Květ hor i prsou zpěv.