Dílo

Dnes ještě ne – a zítra také ne...

Nepřijde ono ráno,

byť bylo sebe více toužené,

dokavad není dílo dokonáno...

Dokavad písek nesplynul v báň spodní,

s úsměvem k práci usedám

a znaven vstávám od ní...

Jdou tiché hodiny, jdou tiché dny a noci –

a já jak odsouzený galejník

jsem zajat v jejich moci...

Jsem jako trosečník, jenž na atolu v moři

sní tichý sen a buduje a tvoří –

ne pro sebe – jen pro ten čas – po který je tu schován,

a přec do práce své i svého snu

je příliš zamilován...

Tak příliš, že – když posléz přijde loď,

zamávne vlajkou na pozdrav

a řekne: „Pojď!“ –

on pohled k nebi vznese,

políbí půdu atolu –

a rozpláče se...