DISSONANCE.

Kol hlučný smích věšel se na stěnách,

a tony valčíku třásly se zmateně,

a hovor povlovný vlekl se po síni,

a cosi cizího odvšad se dívalo.

Studený Smrti chlad celou šel prostorou. –

Zřeli jsme, že vešli jsme kamsi,

kde nebyl náš domov, kde cizí jsme byli,

že vešli jsme kamsi, kde Samota nestaví

tiše svých kroků. – –

I prchli jsme odtud, tak volno nám bylo,

když sami jsme kráčeli utichlým šerem

a tiskli se k sobě, – tak volni a sami. –