DISSONANČNÍ MELODIE.

Kdybych měl svědomí, zpíval bych žalmy,

ale to poslední alkohol vzal mi...

A když jsem se pustil už po proudu vzteklém,

když jsem se rozešel s nebem i peklem,

nad čím se rouhat, nad čím se smát,

a nad čím dnes ještě resumovat?...

Takovou palčivost ve hrudi cítím,

už táhne, snad potáhne celým mým žitím...

A kdybych si zpívat chtěl, srdce mi mlčí,

hlas v hrdle selže mi, sveze se, chrčí...

Nad čím si zazpívat? Nad čím se smát,

když nemůžeš nic milovat?!...

A pro své dítě smutný mám příklad:

já dosyta v žití se nenajed’ třikrát...

Za všecku práci, již zrobil jsem tady,

život bych pěkný měl. A tak mřu hlady.

Vztah celku k sobě jsem nepochopil

a dnes jsem poslední naději propil!

Proč bych se rouhal, proč bych se smál

a proč bych hloupě resumoval?!...