Dítě jak andělíček.

Hle to dítko modrých oček,

zlatých vlásků, růžné tváře,

není-liž to andělíček,

kterýž utek' od oltáře?

Rozkošná ta ústka malá

a jich naivní usmívání

vábí věru mermomocí

k horoucímu zulíbání.

Škoda, že jsem nezlíbal jej,

dopůldne jak jsem ho viděl!

Odpůldne byl „andělíček“

umouněn již od povidel.