Dítě milé! Což jsi přeblažené!

Dítě milé! Což jsi přeblažené!

Ještě v tobě všechna vášeň dřímá,

Anděl Boží u tebe stráž třímá

Ve snažnosti láskou roztoužené.

Duha lásky nad tebou se klene,

U pramene u rájského zpříma

Mannu Boží pro tě anděl snímá,

A tě krmí z báně pozlacené.

Jak jsi blahé, jak jsi přelíbezné!

Duše každá k tobě v lásce klone,

Jako včela ku květině vonné.

Větší bláhy hruď tvá nenalezne;

Proto nyní s bláhou svou se pěstuj,

Nevinnost a zbožnost lidem zvěstuj.