Dítě se modlí.

Rozžat byl strůmek, bílý od cukroví,

a zajíčkové tu a myšky, kvítí,

a oříšky, a hvězda na ně svítí,

jak v lese hvězda v posněžené křoví.

A děcko tají dech; leč zrakem loví

už zajíčka, jak šlo by o to žití,

však nesmí ani myšky polapiti,

dokud se nepomodlí k Ježíškovi.

A kleká, samo jako andělíček,

a modlí se: „Ty Ježíšku můj milý –“

však prsty chvějí se mu u ručiček,

jak modlí se a zas neví co říci; –

– a oči zrovna jako by se vpily

tam, kde ta panna visí na větvici.