Dítě z ulice.

V odlehlém koutku, v ulici,

v třesoucí ruce čepici,

o dárek tiše prosí.

Pán kol jde... na něj nevzhlédne,

jde jiný... hoch zas dlaň zvedne

a slzou oko rosí.

Když zima v bílé suknici

svým rouchem halí ulici

a meluzina křičí –

hlad ven jej přece vyhání

a chuďas marně se brání:

mráz oběh krve ničí.

Tak stává denně v ulici

a často spává v strážnici,

na pryčně hořce pláče,

A v bouřném města přívalu,

zapadá dále do kalu

hnízda zbavené ptáče...