DÍTĚ

Človíčku malý,

kam se tvé nožky,

obuté v děravé nárty

a rozšklebené podešve,

zatoulaly?

Matka se prodává,

otec – už kolikátý?

Zase jen pije a bije

a hraje karty.

Růženec neřestí

denně si říkají.

Uši tvé zvykají

na slova nestoudná,

litují, sytí tě

jen sousta náhodná.

Z ulice do tmy,

od dveří ke dveřím

bída tě štve.

Človíčku malý,

lidmi ušlapaný,

do jaké podoby vyrosteš?

Poddáš se, neuhneš?

Budeš se za sebe

pro jiné bít,

budeš se mstít?

Nebo až vyrosteš,

když život neuštve,

z bídy tě vyprostí,

budeš se vyhýbat

bez citu, lítosti

pohledu na úškleb

děravé podešve?