Dítě.

Před svatým božím večerem

v soumraku tiše a skrytě

zdobený dal jsem stromeček

na rov, v němž leží mé dítě.

Drobné jsem hračky navázal,

svíčičky modré i rudé;

všecko pak dárkem mělo vzít

z ulice děvčátko chudé.

Velká tam panna visela,

střevíčky teplé a zdobné,

jablka do půl zlacená,

pamlsky velké i drobné. –

Po svatém božím večeru

na hřbitov vyšel jsem z rána,

okolo hrobu ležel sníh,

v něm cestička vyšlapána.

Stopa od malých nožiček,

a běda! ty byly bosy –

v očích mi stály pojednou

veliké krůpěje rosy.

Na stromku všecko netknuto,

všecko, jak bylo a stálo;

ubohé chudé děvčátko

jenom tu pannu si vzalo.