Dítě.

Šlo pro mléko a hrnek padl z ruky

jen do hlíny a přec se dítě šklebí

a zraky mne a pláče bez potřeby;

vždyť zůstal celý, k čemu tolik muky!

Ten hrnek zvedlo, létlo mezi kluky,

kdož za mlada si skoku nevelebí! –

než narazilo dítě o dva hřeby

a slední hrnku zaznívaly zvuky.

Teď na troskách se směje malé dítě

a jako střepy jeho zuby zvoní – –

což hodiť hrnek, hlína zachytí tě –

zde tvrdá zem, já mrštím tebou o ni! –

Co něco chtíť neb něco očekávať,

když někým hodíš a chce zase vstávať!