Dítě.

Našel jsem bledé dítě na mezi,

tak samotné a s hlavou sklopenou.

A viděl jsem, jak hořce plakalo

a v ruce mělo svadlé pomněnky.

A oči zvedlo ke mně s úžasem,

v nich zářil dosud paprsk podzimní.

Dalo mi ručku, já ji políbil,

a spolu šli jsme dolů k vesnici.

A z večera, když v tmě jsem osaměl,

mně zdálo se, že vidím oči ty.

Kam jsem jen pohléd’, všude viděl jsem

to bledé dítě s hrstí pomněnek.