Dítěcý hrob.

Aj! hrobeček nízký, skrovný,

Bez málinka zemi rovný –

Co pak medle přikrývá? –

Trávníček tvůj zvlhlý rosou?

Podvrácen kdo smrti kosou

Pod tvým drnem spočívá? –

„Přikrývám tu nevinňátko,

Čtyrnedělní nemluvňátko,

Klenot smutné máteře.

Ona pláče, nyje, vzdychá,

A tu k zemi zem se míchá,

U bezového keře.

Slza uschne, keř usvadne,

Radost, žalost nemá žádné

Na tom světě stálosti! –

Neptej se víc, zaodejdi,

Do vlastních sy prsou vejdi,

Přemejšlej o věčnosti!“

Od hrobku jsem zaodešel,

Do vlastních jsem prsou vešel,

Myšlénky se rozmetly!

Z hrobku – nevinnosti lůže –

Do rána dvě bílé růže

Co dvojčátka vykvetly!