DÍTĚTI.

Můj drahý, milý andílku,

s tou bílou růží na čílku,

zda stesk tvůj v sluch se snese mi,

až budu dřímat pod zemí.

Co dnes tvůj hlásek hlaholí,

to v životě vše zabolí;

až budu prach a popel jen,

vzpomeneš na svůj dětský sen.

Dnes nalezám v tvém úsměvu

svou radosť a svou úlevu,

ty vzpomeneš si zas chvil těch,

to pozdě až kdys po letech.

Ty ručky bílé z hedvábí

štěstěna zlíbat měla by!

Až půjdeš boji žití vstříc,

nebude mne již tady víc!