DÍTĚTI.

Jsou květy hluboko –. Zda přijdeš s květy

v můj smutný život, opuštěný, kletý,

živote nový, světe tužeb nových –?

Zda přijdeš v jasu jiter červencových –?

Zda přijdeš s květy, až zas slunce vzeplá,

až bude v duších mnoho, mnoho tepla

a do duše, v níž teplo dávno není,

svým dětským pláčem vneseš vykoupení –?

Přijď, drahé neznámé, tvé oči hřejí, hřejí,

přines v nich pomněnky, ty duše z duše její –

přijď, sladká zástavo, obraze její drahý,

hlavičko dětská se známými tahy,

klid přines mně i jí, ať naše touha celá

zlomí se měkce v odříkání těla,

ať po té oběti, již přinesli jsme spolu,

splní se míra velkých našich bolů

a v divném soužití ať počne život nový – –!

– – Ať není třeba smrti Wertherovy!