DITHYRAMB SMYSLŮ

Živote bohatý, skvoucí:

V oblačných radostech světských,

které nás úsměvy blaží,

v žíravých mukách a strastech

klopotné vezdejší pouti,

v storukých možnostech práce,

v rozkošném mámení lásky

nebesa otvírající,

v šumění křídel, jež básník

rozpíná opojně vzrušen

při zvucích sférické harfy,

v úrodných pochybách ducha

teskného občasným zmatkem,

v účelné únavě těla

pod tíží polibku tvého,

v úmrtích, z nichž opět vzchází

nezmarná naděje v život,

žehnám ti za sladké věno:

smyslovou schopnost.

V lijavci výtrysků květů

ze země vyvěrajících,

v barevném světélkování

klidného hvězdného moře,

v nádherách přírodních zjevů

sytících nadšením nitra,

v bludišti budov, soch, maleb,

umění všech dob a věků,

ve slastném jiskření pleti

vnadného ženského těla,

v pohledu objímajícím

města a hory a vodstva,

bědnost i bohatství lidí,

žehnám ti za sladké věno:

nádheru zraku!

Živote vševládný, mocný:

V chaosu vichřice zvuků,

v jediný vyznívajících

úchvatně velebný chorál,

v lomozu válečné vřavy,

v houslovém štěbetu ptačím,

v soutěži hudebních skladeb,

v hukotu otrockých strojů,

v živelné vesmíru hudbě,

která nás protéká, pojí,

mluvíc k nám božskými ústy

neslyšnou, nadhmotnou řečí,

žehnám ti za sladké věno:

nádheru sluchu!

V upřímném objetí hmoty

ukrutné často a drsné,

v boji, jejž nabízíš tvorům

hladovým doteků věcí,

v závratné hostině těla

milencem dotýkaného,

v nevinném laskání děcka,

matka jež na klíně hýčká,

žehnám ti za sladké věno:

nádheru hmatu!

Živote zázračný, světlý:

V lahodném přílivu vůní,

kterými z jara a v létě

zaléváš kytici zemskou,

v proudění rozkladných pachů,

které zas v proměnách skrytých

mění se v oceán vůní,

žehnám ti za sladké věno:

nádheru čichu!

V různosti pokrmů zemských,

jimiž dar ducha nám vzkvétá,

v nápojů kouzelné síle,

těly jež účinně proudí,

v požitku draždidel svůdných,

nervů tkáň rozchvívajících,

žehnám ti za sladké věno:

nádheru chuti!

Živote vysoký, slavný:

přes všechny překážky jsoucna,

kterými zpestřuješ cesty,

přes prohry, osud jež chystá,

k novým by vzpružil nás činům,

přes krutou bídu, jež bývá

nejčistším řečištěm krásy,

přes všechna zoufalství planá,

ke kterým doháníš lidi,

aby tím poznali spíše

ovoce věčné tvé lásky,

žehnám ti za sladké věno:

dar lidských smyslů!