DITHYRAMB SVĚTŮ.

Zářící zrození i hasnutí

milionů sluncí

do tmy věků se tříští

dlouhými rychlými blesky,

jak zazrcadlení světla

na čepeli nože štěpujícího,

při každém horečném pohybu ruky

mistra.

Světy za sebou následující v tajemství času!

Gigantská jara věčného trópu!

Koberce mystických stupňů!

Údery krve omlazující!

Znova a znova se navracející,

vždy duchověji burácející

vichřice vášní!

Okřídlená semena letící tisíciletí,

klíčivá i uprostřed ohně!

Rozkoši ruky polouvřené, zasévající!

Střiknutí žhavého zrní přes propasti kosmu,

mléčné dráhy!

Blankyty nesčetných zemí,

svítící jako pomněnky jarní,

na březích řeky extatické,

jež letí v rozpjatou náruč

moře tvého!

Klokotná víření s arktických výší,

roztříštěné ledy s sebou unášející,

krystalná loďstva

mrtvých světů!

Golfické proudy lásky!

Svaté žně Slova!

Z pramene každého zrna

veletok klasů!

Nad každým místem, kam padlo,

i nejukrytějším,

tisíce červenců v ohni!

Duševní kosmy!

Plující zahrady, šílící ptactvem,

země snění!

Žhavými růžemi sršící protuberance

tvůrčích sluncí!

Světy zapalující,

světy zhasínající

víry spravedlnosti!

A všechna slunce,

kroužící kolem věčného slunce

neviditelného,

zářícího hrobu čekajícího,

tajemství nového kosmu

skrývajícího,

mlčenlivého!

Na rtech, jež láskou se třesou

jak vonným větrem

silným a oživujícím,

přes oceány

zní vaše píseň, o paní,

novorozencům.

Ukolébavka milionů

celým vesmírem otřásající,

v jejíž rythmickém taktu

houpou se bolestné země,

kolébky duchů.