Dítko.

Z tvých očí září nevina,

tvou slastí dobrý Bůh;

ctnosť touha tvá jest jediná,

ty hříchu neznáš dluh.

Kol rtíků pochoť blahostná,

neb čistý jich je prah,

a líčka tvoje mladostná

aj, růží zdobí nach.

I anděl s nebe sestoupil,

jenž tvůj vždy střeže krok,

by v svatyni se nevloupil

snad blaha tvého sok.

A nežije-li také v nás

tvá, dítko, podoba,

tu nedá se – toť Pána hlas –

nám rajská ozdoba.

Aj dítko, zřím-li na tebe,

jsa vzdálen neviny,

jak zatoužím tu do nebe,

ach – dalek otčiny!