Dítko a vlašťovička.

Vlašťovičko aj ty rozmilá!

Ty jsi se k nám zas vrátila.

Pověz mi pak, odkud ty to víš,

Že jaro zas tu máme již?

Řek’ mi to v daleké zemi tam Pán Bůh sám.

Přes hory, přes doly poslal mě zase k vám.

A že přiletěla v tento kraj,

Neošidila se; nastal máj.

Sníh se rozplynul, slunéčko svítilo

A much se hejno tu i tam hemžilo,

Vlašťovice hladu ni nouze nepoznala,

I sobě i mladým dost mušek nachytala.