Div jara.

By Emanuel Lešehrad

Zahrady voní. Všude tisíce květů.

Nadšená slova zvučí z tisíce retů.

Odlétlo vše, co srdce bolestně tíží,

neznámá ruka třese železnou mříží.

Slunce se chvěje, slunce svítí do kraje.

Ach, tuto chvíli cítím paprsek ráje.