Div Šalamounův.

Na duchy hvízdnul Šalamoun a sborem

hned poslušně se sletli k jeho trůnu:

„Mne mrzí v erotickou bíti strunu,

a z vlastních přísloví jsem zhloupěl skorem.

Přineste slunce, dřív než nad obzorem

kdes v moři usne, pak chytněte lunu

a obě v láhev dejte; tajnou runu

můj prsten vtiskne v pečeť nad otvorem!“

A stalo se. Co v této láhvi dělo

se celou noc, to ani talmud neví.

Leč k ránu výbuch, jako svět když padá,

a luna zardělá jak žena mladá,

a slunce zářné oblohou se skvělo,

však z láhve rostly celé keře révy.