Divadlo světa.

Svět divadlem je. Stará parabola!

A divadlo prý moudrosti je škola,

buď obecenstvem, pozoruj to vření;

hry obsah, věř, je snadno k pochopení,

nechť, zdá se, vládne denně jiná moda.

Jen škoda, škoda,

že herci jsou až příliš unavení.

A jaký div, let tisíce juž hrají,

od kolébky se k hrobu namahají,

dřív s plnou chutí, dnes juž bez nadšení;

jen zrak se zažehne a hned se zpění,

když zradí druha druh a bídně prodá; –

však jinak škoda,

že herci jsou až příliš unavení.

Dost efektů a zle třaskavých k tomu

zde dělali v trub jeku a děl hromu

a větších ještě v živlů rozkacení;

dost smrtí tragických, dost zápasení,

dost vtipu, který bodá i jenž hlodá; –

jen škoda, škoda,

že herci jsou až příliš unavení.

Teď sami křičí v zoufalství a bolu:

„Co nahoře tam? S oponou juž dolů!

Hrát nechcem dál, té dost juž bídy denní,

těch aktů tisíce jsou k nesečtení!“

A mudrc dí, že v tom přec lad i shoda –

Jen škoda, škoda,

že herci jsou až příliš unavení.