Dívám se do světa metlic a trav,

Dívám se do světa metlic a trav,

jak se to rozrůstá,

jako by všechen ten zelený dav

líbal se na ústa,

proplétal v objetích

v klíčení tajemstvích.

Jako by nádrží lásky byl svah,

jenž vede s úbočí,

kudy se cesta v údolí na pozdrav

jak stuha otočí.

Jak všechno za sluncem žene se

ve věčném o jas zápase!

I já tak v žití porostu

místo mám své,

ptám se, zda jednou dorostu

do duše tvé?

Zda-li mne na slunce zasadíš,

ne v stínu chlad,

zda-li mne budeš mít pro život,

ne pro dny rád?