Dívce s perlami.

Nač, dívko, nosíš

perly kol hrdla?

Snad zástavou jsou

horoucích slibů,

věrnosti, lásky?

Zahoď je do vln:

Kdo prý je nosí

na nahém hrdle,

propláče jednou

celý svůj život.

A tys tak bledá,

oči tvé vlhnou...

Rci, je už pozdě

zabránit kouzlu

neblahých perel?

Ó nerozumný,

kdo ti je věšel

na bílé hrdlo:

ten jistě tebe,

věř, nemiloval.

Ten nenahlédl

do hloubí tvého

dívčího nitra,

nehledal jádra,

cenil jen povrch.

Ten na mysli měl

jenom tvých ústek

maliny zralé,

aby je vyssál

v rozkoších lásky.

Ten jenom viděl

spanilé formy

mladého těla,

aby je ztrávil

plamenem vášně.

Ten kul jen zrady...

Ubohá dívko,

viď, skvostné perly

že zavinily

truchlý tvůj osud? –