DÍVCE SE ZLATÝMI VLASY.

Máš modré oči pomněnek

jak lesní studánka v taji,

za šera, za tichých soumraků

v nich hvězdy prokmitají.

Máš čelo nad sníh bělejší,

vlas nad ním do zlata svítí,

ten šťasten bude as na stokrát,

kdo v jeho chytí se síti.

Máš tílko útlé jak olšina,

jež v potoku shlíží se v kráse,

na tváři poupě ti růžové

jak ve snu zardívá se.

Ty tančíš, zpíváš si vesele,

jak skřivan zpívá si v poli,

kdo slyší tě, sotva si vzpomene,

že ho kdes u srdce bolí.

Roj světlušek tě oblétá,

když z luk jdeš, v úsměvu zraky,

ve vlasech bílý květ kopretin,

v náručí chrpy a máky.

Tak jsem tě jednou potkal též,

mně v srdci zajihlo starém,

mně bylo, ve snu jak kouzelném

když zima potká se s jarem.