Dívce.

Chceš-li mne potěšit,

tedy mi zazpívej,

tak sladce, mile

při tom se usmívej.

Zpívej mi o růži,

jež v sadě rozkvétá,

by ozdobila kdys

dmoucí se ňadra tvá.

O bílém poupěti

oblitém záplavou

večerních červánků

září až krvavou.

To sněžné poupě

ponechám na keři

jen ještě okamžik,

jen co se sešeří.

Pak půjdu, vezmu je,

připnu je na tvou hruď,

a při tom řeknu ti:

„Má duše, s bohem buď!“

Jdi s bohem, dítě mé,

dobrou noc, jdi už spat,

dnes bude se ti jistě

o bílé růži zdát.

Tobě o bílé růži,

mně o tvém bílém čele,

o zářivých tvých očích,

o tobě celé – celé. –